Krajina Kokořínska patří z krajinářského pohledu k nejcennějším lokalitám středních Čech. Tato lesnatá krajina v obtížně přístupném terénu byla osídlena až relativně pozdě, v době vrcholného středověku, významnou roli při osídlování sehrál rod Berků z Dubé, který vlastnil hrad Housku. Ukázky předbělohorské architektury se dochovaly pouze po obvodu Kokořínska (Skalsko, Nosálov, Střemy).
Až do třicetileté války bylo celé toto území české, v 17. a 18. století pak převládlo obyvatelstvo německé. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva. Většinu hodnotných staveb se podařilo zachránit díky rekreačnímu využití, zaniklo však velké množství hospodářských objektů.
Přehledná mapa lokalit popsaných v následujícím textu je ZDE.
Roubenka Truskavna
Kokořínsko svou stavební kulturou náleží k oblasti českého roubeného domu, v západní časti se ale objevuje i typ západoevropského hrázděného domu. Roubená výstavba kulminovala na Kokořínsku na přelomu 18. a 19. století a dodnes zde převažuje dřevěná zástavba nad zděnou. Nejčastěji se vyskytuje chlévní typ domu, tzn. trojdílný dům se základním schématem uspořádání světnice–síň–hospodářský prostor = chlév. Do chlévu byl přístup dveřmi ze síně, proti dveřím ze světnice, současně byl přístup do chléva ze zápraží. Světnice a patro bylo roubené (v západní části Kokořínska se objevuje i patro hrázděné). Chlév byl zděný z kamenných pískovcových bloků, lokálně označované jako „štuky“.
Vysoké úrovně dosahovala tesařská práce, jak dokládají zdobené sloupky pavlačí, profilované podstávky, zárubně oken a dveří. Na nejstarších objektech nacházíme bohatě skládané lomenice (štít z různě skládaných prken, nejjednodušší formou je skládaní šikmo ke střední ose štítu). Na štítech, později vyplétaných a omazaných, bylo velké množství větracích otvorů, neboť podkroví sloužila jako sušárny chmele. Vedle obytných domů se dochovaly i špýchary, původně objekt sloužící ke skladování vymláceného obilí. Špýchar je tradičně situován tak, aby na něj bylo dobře vidět z domu a aby byl bezpečný před ohněm.
Specifické pro region jsou skalní obytné, hospodářské i sakrální objekty. Tyto stavby jsou zahloubené do pískovcových skal, často byly tyto objekty v minulosti doplněny dřevěnými stavbami, které se ovšem do současnosti nedochovaly. Zajímavé skalní objekty nalezneme v katastru obcí Dobřeň, Jestřebice, Vidim, Lhotka u Mělníka atd.
Usedlost č. p. 27
Březinka – obec Bělá pod Bezdězem, vesnická památková zóna
Usedlost č. p. 27 – nejlépe dochovaný patrový dům leží mimo náves na západním okraji vsi, pochází asi z konce 18. století; dům je patrový, v celém rozsahu roubený s pavlačí.
Usedlost č. p. 40 – také mimořádně dochovaný dům stojí v severovýchodní části návsi, byl postven roku 1807; vstupní brána je klenutá z pískovcových štuk, patrový roubený dům má krásnou vyřezávanou pavlač a bedněný štít.
Dobřeň – vesnická památková rezervace
Usedlost č. p. 1 – patří k nejcennějším památkám lidové architektury Kokořínska. Dům je dvoutraktový s pavlačí na vstupní straně a podstávkami před oběma štíty. Naproti domu stojí špýchar s přízemím zděným z pískovcových štuk a roubeným patrem; v areálu se vzácně dochovala rámová kolna.
Usedlost č. p. 1 (býv. hostinec)
Usedlost č. p. 4
Jestřebice – obec Dobřeň, vesnická památková zóna
Usedlost č p. 4 – mohutný patrový roubený dům s pavláčkou krytý polovalbovou střechou se špýcharem.
Bývalý skalní mlýn – nachází se v lese na úpatí strmého svahu na západní straně údolí Pšovky, z mlýna se dochovala řada převážně hospodářských místností vysekaných do pískovcové skály, původní roubené stavení přistavené ke skalní stěně se nedochovalo, nejstarší písemné prameny datují mlýn do roku 1609.
Kanina – narozdíl od většiny kokořínských vesnic zde převládá zděná, většinou patrová zástavba.
Usedlost č. p. 17 + 19 – dvouštítová usedlost, nejzajímavější ve vsi.
Interiér skalního bytu
Lhotka – kromě roubených i zděných staveb se zde nachází zajímavý skalní byt lokalizovaný v jižní části vsi u cesty na Mělnické Vrutice, příležitostně je zpřístupněný; skalní byt vznikl na přelomu 19. a 20. století a byl používán až do roku 1982, do skály je zde vysekána unikátně dochována dvoudílná dispozice se světnicí a síní, za kterou je ještě chlév, v patře nad obytnou částí je navíc samostatně přístupná komora.
Lobeč – vesnická památková zóna
Chalupa č. p. 7 – dochovala se v téměř intaktní podobě, chalupa je v celém rozsahu roubená s pavláčkou nad vstupem, kolmo je připojena hospodářská část zděná ze štuků, samostatně stojí drobná stodola s jednou roubenou pernou.
Medonosy – hojná sakrální i roubená architektura, dále pak mlýn č. p. 149 (původně č. p. 1) – nejvýznamnější památka ve vsi na potoce Liběchovka, mlýn je založen na svahu, má zděné přízemí a roubené patro s podstavkou, v interiéru přízemí se dochoval trámový strop s průvlakem a podpíraným sloupem, dochovala se i mohutná mlýnská hranice s ozdobně profilovanými trámy (datována 1788), oba štíty jsou dekorativně obkládané břidlicí; technickou zajímavostí je odpadní kanál z lednice mlýna, který byl veden tunelem pod zahradou.
Nosálov – vesnická památková rezervace, jedinečně dochovaný celek roubené lidové architektury na rozhraní tradičně českého Mšenska a německého Kokořínska a Českolipska. V intaktní podobě se dochovala skupina usedlostí v severní části návsi.
Osinalice – obec Medonosy, vesnická památková zóna
Dům č. p. 18 – v severní části vsi, světnice a patro jsou v celém rozsahu roubené, patro je vynášeno vyřezávanou odstávkou, chlévy a stavení připojené k zadní časti domu jsou zděné, zachovaly se zde původní chmelařské vikýře.
Nové Osinalice – obec Medonosy, vesnická památková rezervace, patří k památkově nejcennějším a nejmalebnějším vesnicím ve středních Čechách. Nejhodnotnější stavby najdeme v severní části vesnice. Dochovalo se zde i několik přízemních roubených domů, ketré nejsou pro Kokořínsko zcela typické.
Olešno – vesnická památková rezervace, obec s malebnou návsí s vysokou zelení patří k nejlépe dochovaných a nejkrásnějším vesnicím ve středních Čechách.
Usedlost č. p. 15 – v samostatné části na dně rokle severovýchodně od vsi, dům je roubený s výjimkou chléva, po celé délce domu je pavlač.
Usedlost č. p. 16 – sousední dvoutraktový dům postavený kolmo ke svahu.
Sitné – obec Želízy, vesnická památková zóna, roubené stavby jsou soustředěny okolo silnice v severozápadní části vsi.
Dům č. p. 19 – velký dvoutraktový roubený dům s pavlačí a omítaným štítem.
Střezivojice – obec Dobřeň, vesnická památková zóna
Usedlost č. p. 6 – v severozápadním rohu návsi, jedna z nejcennějších památek v celém regionu, dům je mimořádně mohutný s roubenou světnicí a světničkou, zadní část domu je zděná ze štuků, roubené patro je vynášeno vyřezávanou podstávkou; špýchar je tradičně v přízemí zděný, patro je roubené přístupné po pavlači, na špýchar navazuje pilířová kolna; součastí usedlosti je stodola s jednou pernou pilířovou a druhou roubenou.
Šemánovice – obec Kokořín; větší usedlosti jsou soustředěny kolem malé trojúhelníkové návsi, drobná chalupnická zástavba vznikala na svazích Šemanovického dolu.
Usedlost č. p. 4 – na západní straně návsi, patro je částečně roubené s pavlačí na vstupní fasádě, usedlost je uzavřena pilířovou bránou.
Vidim – vesnická památková zóna, většina domů pochází z období největšího rozkvětu roubené architektury na Kokořínsku ve druhé polovině 18. a na počátku 19. století.
Usedlost č. p. 73 (dříve č. p. 37) – dům je mohutný patrový, téměř v celém rozsahu roubený, patro a štít přízemního druhého traktu je vynášena krásně vyřezávanou podstávkou, nesymetrický štít je zdoben lomenicí; dochovaly se zde detaily trámkových ostění oken s nadokenními římsičkami; jádro domů je z první poloviny 18. století, do dnešní podoby byl upraven na konci nebo na počátku 19. století; naproti domu stojí roubená patrová sýpka.